„Čehokoli se chopí tvá ruka, tomu se věnuj ze všech sil – vždyť míříš do hrobu, kde není co dělat, kde chybí smysl, moudrost i vědění,“ nabádal zhruba 2300 let před érou datové žurnalistiky autor knihy Kazatel a my se tím v srpnu opět řídili. I žánr letních servisních článků si zaslouží péči, obvolání expertstva, prolistování pár diplomek, namyšlení jednoho dvou grafů, několik editorských koleček. Hle:

Napsali jsme

Čilý měsíc měl Honza Boček, který vzal témata, o nichž se píše často, a vydoloval zjištění, o kterých už se zas tak často nepíše. Nejen že se dnes staví méně nových bytů než za normalizace, ale za normalizace se stavělo méně než ve třicátých letech. A i když se v Brně špatné parkování kontroluje kamerovými auty a na oko vše působí jako plně automatizovaná finanční pipeline proměňující bezohlednost řidičstva na nové skluzavky a prolézačky, kamerová auta někdy celé týdny odpočívají a vymahatelnost má do sta procent daleko. A z pražského ředitelství PČR pak Honza dostal dokonce i detailní data o pokutách za dopravní přestupky: ukazuje se, že dokud omezujete nebo ohrožujete pouze chodce, odpustek vyjde na nižší stovky korun.

Klára Filipová studovala změny v penězovodech z Evropského sociálního fondu: stát chce ušetřit, může tím prodělat.

Honza Cibulka se v srpnu koupal ve svém oblíbeném rybníku práva a spravedlnosti:

• Elektronická tvorba legislativy se znovu odkládá. Naplno se rozeběhne až s příští Sněmovnou

• Jak častá jsou vymyšlená znásilnění? ‚Fér je říct, že nevíme,‘ říká výzkumník z právnické fakulty

• ‚Šlo jen o doporučení.‘ Blokací webů stát podle soudu neporušil zákon, spolky zvažují ústavní stížnost

• Policie opět zkouší rozpoznávání obličejů, používá fotky ze všech osobních dokladů

Petr Kočí krátce zahořel pro řecké požáry a pak přetlumočil do zpravodajské řeči studii think-tanku IDEA upozorňující na absurdity konsolidačního balíčku: „Zkušený lékař se 120tisícovým platem zdaní každou další hodinu přesčasu vyšší sazbou, než ještě lépe placený ředitel nemocnice.“

Michal Kašpárek se pustil do volného seriálu fotbalových článků s mírným společenským přesahem: jak v české první lize přibývá cizinců. Příště: derby.

Oplakali jsme

Nečekaně a brzy zamířil do hrobu, kde není co dělat, Bram Moolenaar, tvůrce editoru vim. Většina z nás s vimem nepracuje, protože si nejsme jistí, zda s tím lze začít po čtyřicítce a stihnout sklidit benefity ještě před důchodem. Zároveň ale máme vim v úctě, neboť je slovy jednoho povedeného Moolenaarova nekrologu „nejblíž neuralinku ze všeho, co existuje“. A v úctě bylo a je nutné mít i Moolenaara samotného, který popularitu vimu využil ke sbírání darů pro mírnění následků epidemie AIDS v Ugandě.

Přečetli jsme

Z žánru „mapy, na kterých jsou zřetelně vidět Sudety“ tentokrát vybíráme práci Kateřiny Mahdalové pro Seznam Zprávy: O domov za rok přijdou kvůli chudobě tisíce českých dětí.

Jak fungují velké jazykové modely se podařilo vysvětlit zase o něco čtivěji a poutavěji. A další rozvoj zaznamenal i náš oblíbený formát „jak se nám asi podaří vyhodnotit inteligenci AI, když strugglíme s oceněním té zvířecí?“

Microsoft přidává do Excelu možnost pracovat s Pythonem. Jen vám nesmí vadit, že se vše počítá v cloudu.

Proč být na pozoru před technologickými giganty sbírajícími data? Protože můžou přijít na to, že jste teplí, dřív než vy sami. Což je v některých zemích otázka života a smrti, jak připomíná výborný díl podcastu BBC The Documentary.

The Guardian – bohužel spíše jen zlehka – nahlédl do toho, co říkají data o penaltách. Zřejmě nejpřekvapivější zjištění: pomáhá vylosovat si, že budete v rozstřelu začínat.

Zato socioložka vědy a technologií Tereza Stöckelová jde v Salonu Práva hluboko, byť už to není o pentlích, ale o sítích a entropii, což je ovšem taky hezké téma: „Technologie sice kontrolu umožňují, ale zároveň vytvářejí další jevy a procesy, které nám zpod kontroly unikají.“

A ještě jeden podcast: kinky datová vědkyně Aella, jejíž analýzy najdete v některých předchozích Datažurnálech, zavítala do The Bayesian Conspiracy. Je to takové letní tlachání, nic co by obrátilo život naruby, ale dvě místa byla relatable. První je na začátku a Aella v něm popisuje důvěrně známý kontrast mezi tím, jak si člověk myslí, že v jádru rozumí bayesiánské statistice, a jak narazí, když ji chce vysvětlit někomu neznalému. Druhé před koncem: možná že v éře AI a zvláště Code Interpreteru není hlavní úlohou datařstva analyzovat a vizualizovat, ale především lidi včas zarazit či usměrnit, když se o to pokoušejí sami.

Za celý datový tým Českého rozhlasu přeje pěkné září Michal Kašpárek

Ilustrák jsme vygenerovali ve Stable Diffusion promptem „a city street full of parked cars, ladas, volhas, škodas, Eastern Europe, cranes and buildings under construction, high key, black and white, in the style of the cover art of Unknown Pleasures by Joy Division“.