Jsme Samizdat, datový tým Českého rozhlasu. A tohle byl náš leden.

Vyjeli jsme

Začneme tipem na výlet, který jde uspořádat jako jednodenní z Prahy, Brna i Ostravy – a takových výletů moc není!

My jsme v Jimramově strávili na týmovém soustředění hned dvě noci. Do městyse schovaného v jenom z údolí Žďárských vrchů jsme dílem přijížděli jako jeho fanoušci a dílem jako ti, kteří jej neznají. Odjížděli jsme pak jako samí fanoušci. Merano Vysočiny zaujme městskou památkovou zónou se stařičkými výkladními skříněmi, kostelem již v 18. století přebudovaným na bytový dům, pamětními deskami Gutha-Jarkovského, Mrštíků či Karafiáta a bistrem s dršťkovou, sekanou a čepovanou poličkou.

„Proč ze všech míst zrovna Jimramov má tolik pozoruhodností?“ tázali jsme se a došli k tomu, že to může být jeho multikulturní historií: ke koexistenci evangelíků a katolíků se na konci první světové války přidali lidé evakuovaní z Jižního Tyrolska.

Pro úplnost dodejme, že do samotného Jimramova vlaky nejezdí, dosažitelný je zhruba 12kilometrovou túrou přes kopečky z Poličky, kam si to brumlá lokálka ze Svitav.

Napsali jsme

• Honza Boček se stále nenechává odbýt pořekadlem „musíme tam všichni“ a zkoumá, kdy a na co tam v různých krajích lidé odcházejí a zda opravdu musí. Mnohdy nemusí: V Čechách nádory, na Moravě srdce. Na co a jak brzo se umírá v regionech.

• Honza Cibulka upozornil na potenciálně nebezpečnou digitalizaci pro digitalizaci: připravovaný centrální registr krátkodobě ubytovaných osob, jinými slovy snadno přístupný registr kdo kde s kým, který by prý usnadnil kontrolu odvádění víceméně symbolických místních poplatků z pobytu. Udělal toho i spoustu dalšího: zhodnotil online sbírku zákonů a s Janou Magdoňovou vydal pět dílů Antiviru.

• Petr Kočí spolupracoval na srovnání cen potravin před snížením DPH a po něm. A Klára Filipová mluvila s ředitelem OKD Romanem Sikorou o plánovaném ukončení těžby.

Přečetli jsme

• Kateřina Mahdalová napsala o reálné versus lidmi vnímané míře majetkové nerovnosti v Česku. Majetková nerovnost je ta škaredá, která kazí vyprávění o rovnostářské zemi s relativně vyrovnanými platy. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí připomíná, že si naše téměř prvenství (za námi jsou v mezinárodním srovnání Spojené státy, Spojené království i ostatní země V4) spíš neuvědomujeme. Paradoxně přitom všeobecná představa o ideální nerovnosti z výzkumu vyšla téměř utopická: nejchudším 20 % obyvatel by mělo patřit 11 % majetku, v reálu to je přitom 0,2 %.

• Kvůli chybě v účetním softwaru dodávaném dceřinkou Fujitsu bylo ve Spojeném království mezi lety 1999 a 2015 odsouzeno přes 900 pošťáků a pošťaček za krádeže a podvody. A co hůř: ve Fujitsu o chybách od samého začátku věděli.

• Neorientovali jste se v Oppenheimerovi? Pomůže vám přehledná infografika časů syžetu a fabule.

• Pokud je vám naopak příjemné být mírně dezorientovaní, zkuste longread Venkateshe Raoi tom, zda je AI vynález, nebo spíše objev, zda stroj, nebo spíše fotoaparát. (Vypůjčený) popis počítačů jako „kamene, který jsme bleskem přiměli přemýšlet“ je půvabný. (Ale Jimramov je půvabnější!)

Učíme se

• Knihovny Ollama pro Python a JavaScript se zdají být zatím nejjednodušší cestou k nasazení lokálně běžících velkých jazykových modelů do vlastních skriptů. Až na to bude chvíle, máme v plánu poskládat jednoduchý standardizovaný test, který by odhalil, jak použitelné jsou jednotlivé modely v českém jazyce a v českém kontextu.

• Sourav De dal dohromady seznam tipů pro generování grafů na terminálu, tedy vizualizací bez grafiky, pouze s ASCII znaky. Když se vrátily gramodesky nebo kinofilmy, proč by nemohlo tohle.

Školili jsme

Michal Kašpárek předváděl práci s velkými jazykovými modely v agentuře Knowlimits a o tipy pro rešerše a práci s textem se podělil v Akademii ČTK.

Potkejme se

Na brněnském data+vis meetupu bude Honza Boček povídat o jedné datové detektivce.

Za datový tým Českého rozhlasu přeje hezký únor
Michal Kašpárek

Úvodní výcvak jsme pořídili na skalnatém vrcholu Prosíčka, jehož název, jak vysvětluje Roman Šulc, souvisí s naším oblíbeným tématem: „Název Prosička se odvozuje od pověsti, podle které se sem chudá vdova ze vsi vydala prosit Boha o seslání vláhy v době sucha. Jak při modlitbě plakala, její slzy se proměnily v dešťové kapky, které zalily celé okolí.“