Jsme Samizdat, datový tým Českého rozhlasu. Co jsme vám o sobě ještě neřekli? Většině z nás už dal lékař za úkol měřit si tlak, dělá to však jen menšina. Raději asi pojďme k tomu, jaký byl náš duben:

Napsali jsme

Honza Cibulka zůstává zakousnutý do plánu ministerstva pro místní rozvoj centralizovat evidence osob ubytovaných v hotelích a na penzionech: Sledování hostů v hotelích kritizuje Úřad pro ochranu osobních údajů, informuje. A věnuje se ještě jedné podobné švandě: Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejňovalo osobní údaje lidí z pracovních agentur.

I Antiviry byly: Cloudová úložiště jsou užitečná, data ale zálohujte i na externím disku ; Oběťmi nahých fotomontáží jsou i děti. Obrátit se můžete na Linku bezpečí; Pozor na revenge porno. Smazat video nebo fotku z internetu není snadné.

Petr Kočí pokrývá volby do Evropského parlamentu a související témata: Česká a evropská identita jsou pro mladé stejně důležité, nejsou ale pouze euronadšenci, píše společně s Annou Urbanovou.

Naše někdejší stážistka Anna Košlerová popsala příběh dvou třicátníků žijících s trvalými následky covidu. „Myslím, že mnoho z nás mladých lidí s long covidem, předtím zdravých a produktivních, je důkazem toho, že takové dělení na silné a slabé kusy ani nefunguje, a že, pokud chceme takto cynicky uvažovat, covid spíš další zranitelné osoby vyrábí,“ poznamenává respondentka Hana Pololáníková.

Datanovinářskou premiéru pak zaznamenaly naše současné studentky Lucia Farkašová a Nikol Pisoňová: Jak se s věkem mění zavinění nehod?

Michal Kašpárek zjistil, že se dvakrát víc jezdců Formule 1 zabilo v jiných kategoriích než ve Formuli 1. A Honza Boček s Klárou Filipovou, že z Těšína vyjíždí vlaky co 10 minut 40 sekund. (První bylo k výročí úmrtí Rolanda Ratzenberga a Ayrtona Senny, druhé k aprílu.)

Povídali jsme

Honza Cibulka mluvil v našem podcastu Dataři s Honzou Bočkem o tom, jak vznikal datově-investigativní seriál o nelegálních reexportech léků. Byla to surreálná práce, která nás okamžiky přiváděla k pochybám o vlastní příčetnosti: jak je možné, že takovou džuznu v datech vidíme jako jediní? Inu: nikoho jiného tolik nezajímala.

Zavítali jsme

Highlighty letošního ročníku festivalu Academia Film Olomouc, na kterém je, trefnými slovy jednoho z oceněných, aspoň na pár dnů v roce normální být nerdem:

• Bombshell vypráví fascinující životní příběh Hedy Lamarr. Narodíte se s mozkem, který spíš jen tak mimochodem vymyslí způsob, jak můžou ponorky a torpéda komunikovat zabezpečně. Taky se narodíte nesmírně krásná a ještě k tomu se shodou okolností stanete první ženou, která ve filmu a) vystoupí zcela nahá, b) zahraje orgasmus. Bohužel se vám takováto komplexní inkarnace přihodí ve 20. století, v němž společnost neumí podobnou kombinaci vloh zařadit, natož ocenit. – Online dostupné, a to dokonce zdarma, na Internet Archive; bůh ho ochraňuj.

• Za jak dlouho začnou pejska pálit tlapičky, když vystoupí na dálnici šťouchá do našeho oblíbeného tématu: průchodnosti měst a krajiny. Anna Petruželová to navíc dělá mega potměšile a zábavně. – Online dostupné na DAFilms.

• Kraťas Hardly Working je přírodopisným a zároveň společensky kritickým dokumentem o životech NPCs ve hře Red Dead Redemption 2. – Online dostupné na totalrefusal.com.

• Část filmů a instalací zabývajících se umělou inteligencí už stihla za pár měsíců od svého vzniku zestárnout. Svěžími ale zůstavají například Programming Patterns Julie Dítětové, tedy vzory tkanin generované podle zdigitalizovaných motivů z 18. století. Pár takových najdete na úvodním obrázku. Celá instalace, včetně cute tiskárničky nálepek na památku, pak průběžně putuje po festivalech a galeriích.

Přečetli jsme

Když už byla řeč o Hedy Lamarr – podle Křížově ověřené databáze významných osobností od roku 3500 př. n. l. do roku 2018 je vůbec nejvýznamnější ženou historie v technických oborech. První pětka vypadá takto:

1. Hedy Lamarr
2. Ada Lovelace
3. Hypatia
4. Emmy Noether
5. Mileva Marić

O té databázi se málo ví: dva miliony lidí se tísní v jedné přehledné tabulce s životopisnými údaji, která dokonce na základě opečovávanosti wikipedických stránek jednotlivých postav vyčísluje jejich významnost. Má to své mouchy, jdou s tím však dělat krásné věci: třeba průlet dějinami, který hezky ukazuje, kdo byl čím současníkem nebo současnicí.

Ještě jedna edukativní vizuální hříčka: kudy se ubírají cesty velkého jazykového modelu hledajícího odpověď na otázku, co je to inteligence.

Simon Willison dal dohromady přehled konkrétních ukázek nasazení LLMs v datažurnalistických projektech.

I tentokrát budeme nadávat na to, že za našich mladých let býval internet lepší: Ivan Mehta píše na TechCrunchi o APIcalypse, tedy osekávání a nebo úplném rušení aplikačních rozhraní pro přístup k sociálním sítím a jiným nástrojům. Když jsme u enshittifikace internetu – konečně jsme přečetli knihu The Internet Con: How to Seize the Means of Computation Coryho Doctorowa, který s tímhle termínem přišel. Na rovinu: není to nic superobjevného, pestřejší obrázek si uděláte pár články a podcasty. Na druhou stranu takhle podpoříte Coryho, kterého máme za všechno, co dělá, rádi.

Kaiser Fung tlumí morální paniku okolo sbírání dat o návštěvnictvu restaurací. Zvlášť finální výčet „zázračných tvrzení“ o takto sesbíraných datech má obecnější platnost: v článcích na podobná témata se často míchá jakási hedonická hysterie „vědí o nás všechno!“ s neschopností hodnověrně vysvětlit, k čemu špatnému i dobrému mohou daná data reálně sloužit.

Vyzkoušeli jsme

Z vyhledávače Kagi máme podobné dojmy jako z Googlu, když jsme ho poprvé vyzkoušeli v éře Altavisty: najde věci!

Školili jsme

Michal dvakrát povídal o praktickém využití velkých jazykových modelů na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity učitelstvu a badatelstvu odtud i z jiných ústavů Masaryčky. Vynikající dotazy udělaly z běžných dvou a půl hodin tři a půl. S Honzou Cibulkou pak ještě jednou popisovali (velká) úskalí a (mírné) radosti práce s LLMs na domácí půdě v Českém rozhlase.

Za Samizdat, datový tým Českého rozhlasu, přeje hezký máj
Michal Kašpárek

Úvodní obrázek je ukázkou díla Programming Patterns Julie Dítětové, která se nezdráhá mluvit o tom, jak a v čem vzory vytvořila – v dokonalém světě bude u každého kousku v galerii odkaz na veřejný repozitář.