Jsme Samizdat, datový tým Českého rozhlasu. Jan, Jan, Klára, Kristi, Michal, Petr. Roberta nemáme, takže se ho nemusíme ptát, jestli už můžem, a začneme.

Napsali jsme

Honza Boček drží prst na tepu českého zdravotnictví. Všímá si poslanecké kulišárny, která měla do zákona o lécích vrátit mezírku pro snadné reexporty. A taky počítá, kteří lékařští specialisté to mají nejblíž do důchodu, což je jedna z těch snadno předvídatelných věcí, které u nás tak často tolik lidí překvapí. V Karlovarském kraji už jsou ostatně nedostatkem pediatrů zaskočeni teď. O své práci hlídacího slash záchranářského psa pak Honza mluví ve čtvrté epizodě obnoveného podcastu Dataři s druhým samizdatím Honzou, Cibulkou.

Ten nadále přispívá praktickými vstupy do pořadu Antivirus a stále se věnuje sporům souvisejícím s ochranou soukromí a svobodou slova. Tento týden psal s Tomášem Pikou o předběžném rozhodnutí českobudějovického krajského soudu, který nařídil spolku obránců zvířat odstranit z webu videa z velkochovů.

Klimatickému zpravodaji Českého rozhlasu Janu Kalibovi jsme drobně vypomáhali s pokrýváním voleb do Evropského parlamentu: nejprve s klimaanketou mezi kandidáty a kandidátkami, následně s jeho výjimečnými longready o českém chmelu a českých autech za časů klimatické krize.

Před sportem ještě zvířátka: Zvažovali se i hroši, zjistila Klára Filipová taktéž s Tomášem Pikou o zamýšlené rezervaci pro divoká zvířata na pozemcích u Karviné, patřících zatím firmě Asental Land Zdeňka Bakaly. (Škoda že ne mamuti.)

Jsme mistři – v přehrabování několikrát přehrabaných dat o hokeji a vyšťourávání dosud neprobádaného. Michal Kašpárek napsal o tom, jak se lišácky koukat na co nejméně hokeje a přitom vidět co nejvíc hokeje. Honza Boček pak kompaktně popsal současnou hru na mezinárodní úrovni – tedy se Švýcary v elitě, efektivními střelami z mezikruží nebo větší benevolencí rozhodčích. Práce na tomto článku se nám odměnila dlouhou korespondencí s korektorem upozorňujícím na to, že mezikruží technicky vzato není mezikruží, protože jeden kruh pro vhazování neleží uvnitř druhého. Naskytla se nám tak příležitost kontemplovat nad tím, co všechno dalšího sport uzmul geometrii a pokroutil: například půlkruhy na košíkářském hřišti nejsou tak docela půlkruhy a ve Formuli 1 lze body dělit na půlbody, Euklidovi navzdory.

Objevili jsme

S příchodem GDPR zmizely už před lety z webu ministerstva vnitra absolutní počty rodných jmen rozdaných v jednotlivých letech a staťák se omezil na souhrnné žebříčky. V sousedním Rakousku zveřejňují pod tím samým nařízením absolutní počty pro běžná jména, takže lze stále sledovat výkyvy v trendech nebo rozdíly mezi regiony, zároveň však nelze říci „když se jmenuješ Gundisalvus, jistojistě ses narodil v roce 1950“, což působí rozumně.

Jména jsou podstatnou součástí národní kultury a jejího vývoje a bez absolutních statistik například nelze vyhmátnout vibe konkrétní éry; dejme tomu si posvítit na jména, která sice v konkrétním roce nebyla v top 10, nicméně už se dávala, kdežto o dvacet let dříve ještě ne (například v roce 1984 to byly Linda, Sandra, Robin nebo Jonáš). Jen s jemně granulovanými statistikami se dá dopátrat takových zjištění, že nejvíce dívek jménem Naděje přišlo na svět v beznadějném roce 1940. Absence takovýchto dat nás mrzela natolik, až jsme se dopátrali, že tabulky odstraněné z webu státní správy stále přežívají na Wayback Machine. I z důvodů popsaných výše by bylo dobré nechat tato šedá data nadále šedými, pročež kdo o ně má skutečný zájem, ať jej prokáže vlastním pátráním na posledních metrech.

Nalezli jsme (ale dosud neotestovali!) crowdsourcovanou mapu ovocených stromů, ze kterých si lze uďobnout.

Přečetli jsme

„Do recenzních posudků se píše, proč to jsou česká data. Nikdo ale nikdy nenapíše, proč má někdo data jen z USA. To považuju za diskriminační,“ říká antropoložka Marie Heřmanová v důležitém článku Jakuba Jetmara o diskriminaci lidí a dat z východní Evropy v globálním akademickém prostředí. – Pokud chcete svým dítětem oživit tradici jména Naděje, utnutou v roce 1958, byli jste varováni.

V našem koutu Evropy zůstaneme: Novinářskou cenu v kategorii ekonomické žurnalistiky letos získal Filip Zelenka z E15 za hospodářské srovnání Česka s Polskem. Nabízelo by se i srovnání kulturní: filmy na velkých festivalech, zastávky na turné Taylor Swift nebo mezinárodní úspěchy národních memů – aka bóbr vs. Krteček.

Co umí AI v redakcích? Simon Willison dal dohromady přehled reálných žurnalistických projektů využívajících velké jazykové modely a vektorové databáze.

Co AI neumí, nejenom v redakcích? Rohit Krishnan poukazuje na mrzuté výsledky velkých jazykových modelů tam, kde je zapotřebí podniknout několik koleček třeba i jednoduchých logických úvah, například při luštění Wordle. „LLMs prokazují neuvěřitelnou intuici, ale omezenou inteligenci“ je skvělá mentální pomůcka pro práci s AI. James Ravey pak připomíná, že po velkých jazykových modelech nemáte chtít, aby házely pomyslnou mincí či do odpovědí jinak zapracovaly předem stanovenou pravděpodobnost.

Tradiční nostalgické okénko: výprava po čtvrt století vývoje kaskádových stylů.

Nově – gastro okénko: obědváváme spolu převážně v podnicích, ve kterých mají na stolech lahve se srirachou, nemohli jsme si tedy nepovšimnout ústupu lahví s kohoutem, tedy těch, které považujeme za nejlahodnější. Na Yahoo Finance vyšel už v lednu longread o problémech Huy Fong Foods, a to tak dlouhý, že jsme jej dočetli teprve teď. Ironií osudu za výpadky dodávek mohou dva kohouti na jednom smetišti.

Za Samizdat, datový tým Českého rozhlasu přeje pěkný červen
Michal Kašpárek

Úvodní ilustraci jsme vygenerovali ve Stable Diffusion promptem Portrait of a mischievous old Czech woman, very hopeful and optimistic vibes, bright future, high hopes. Illustration in the style of vaporwave.