Jsme Samizdat, datový tým Českého rozhlasu. V prosinci jsme se krátkodobě přeorientovali na tým rozhovorový.

Napsali jsme

Harald Waxenecker prostřednictvím síťové analýzy popsal, co všichni vědí: totiž že za vraždou environmentální aktivistky Berty Cáceres stáli lidé napojení na firmu DESA, která měla v Hondurasu stavět přehradu na řece Gualcarque, čemuž stála Cáceres v cestě. O téhle kauze i podobnosti středoamerické a středoevropské korupce s ním mluvil Honza Boček.

Honza Cibulka s Klárou Filipovou spočítali rodinné domy, které od ničivých povodní v roce 2002 vyrostly v záplavových zónách]. Je jich 16 tisíc, na dosah velké vody jsme si tedy za dvacet let zvládli postavit jedno menší krajské město.

Petr Kočí dostal příležitost mluvit s vietnamským opozičním novinářem o tamním režimu. Na podobnou kritiku nenarazíme v českých médiích často, což je pochopitelné – velká část české vietnamské komunity potřebuje zůstat s Komunistickou stranou Vietnamu zadobře.

Honzu Cibulku také naleznete mezi spoluautorstvem Souboru dat akustických měření z krajinných zvuků shromážděných celosvětově během pandemie COVID-19 v žurnálu Scientific Data. Gratulujeme!

Účinkovali jsme

Na iVysílání najdete krátký dokument Rybáři informací, zachycující (i) naši práci. Právě ten se tentokrát stará o tradiční výlet do uncanny valley v úvodní ilustraci.

Nahráli jsme

Honza Boček se nezastavil u jediného rozhovoru se zaoceánským vědectvem a do podcastu Dataři pozval oceánoložku Terezu Jarníkovou. Mluvili spolu o věcech vážných, jako jsou klimatická krize, uhelná loby a Fortran. Mluvili také o věcech nevážných, jako je měření tloušťky ledu pomocí sond přilepených na záda tuleňů.

Tulení vsuvka nás přiměla googlovat etymologii slova tuleň, která, bohužel, nesouvisí s tulením. „Během národního obrození převzato z ruského тюлень téhož významu, které je snad výpůjčkou z některého sámského jazyka. Srovnej zejména laponské dealljá.“

Přečetli jsme

Psychometrik Hynek Cígler v obšírném vláknu na X vysvětluje, proč jsou zkazky o lidech s IQ nad 200 bodů nesmyslné.

Na Voxpotu vydali reportáž o tom, jak dceřinka ČEZu zaplatila omílání klimatického dezinfa ve Sněmovně.

E-book Geospatial Data Science Essentials Milana Janosova stojí 140 korun a nám trochu přijde, že se Janosov okrádá. Za symbolickou cenu nabízí spoustu šikovného kódu ke zkopírování a úpravám, zvlášť (ale nejenom) když chcete s Pythonem prozkoumávat data z OpenStreetMap. (Stává se pomalu pravidlem, že vás v každém Datažurnálu nepřímo nabádáme rozdávat na Vánoce DIY plakáty.)

Chris Wellons sepsal všechno, co ví o provozování lokálních velkých jazykových modelů.

Náš oblíbený Edward Zitron se tentokrát rozčiluje nad tím, jak ochotně pomáhá část novinářstva budovat kulty osobností CEO technologických firem. Je úplně jedno, že teď Mark Zuckerberg nosí zlatý řetěz; podstatné je, co všechno ošklivého dělají jeho platformy.

Roztomilá věc z kultury: rozbor title drops, tedy okamžiků, kdy ve filmu zazní jeho název. Co mají společného Amadeus, Annie Hall, Patton a Stroszek? Jmenují se po postavách, ano, ale netypicky v nich to jméno postavy někdo vysloví jenom jednou. Liší se tím například od Barbie, s rekordním 267 dropy.

Další roztomilá věc z kultury: Zanadi Botes před dvěma lety vzpomínal na to, jak v Netflixu v nultých letech ladili doporučovací algoritmy. Prubířským kamenem byl nezávislý film Napoleon Dynamite, příliš divný na to, aby šlo vděčné publikum odhadnout stejně snadno jako u blockbusterů.

A nakonec zvířátka: zábavná analýza živočišných druhů vyobrazených na bankovkách. Jedenáct států někdy po roce 1980 platilo slonem africkým a buvolem africkým, nejvíce různých vyobrazení ale zaznamenal levhart skvrnitý. Žebříčku tříd vévodí ptáci před savci, alespoň pokud do savců nepočítáme lidi. Schválně, bez koukání na Wikipedii nebo do peněženky: které jediné zvíře máme (mimo plochu státního znaku) na bankovkách české koruny?

Poslechli jsme

Dariusz Wojcik hovoří v podcastu New Works in Digital Humanities o své knize Atlas of Finance. Zalistovali jsme se do ní, krásná je.

V podcastu The Unadultered Intelect vytáhli šestatřicet let starou přednášku letošního laureáta nobelovky za fyziku Johna Hopfielda. Mluví v ní o tehdy ještě relativně čerstvé myšlence neuronových sítí a jde o vítanou příležitost, jak do jejich fungování a možností nahlédnout bez AI-hypu posledních dvou nebo tří let. Zároveň si tím odbýváme pravidelné nostalgické okénko.

Za Samizdat, datový tým Českého rozhlasu přeje klidný prosinec
Michal Kašpárek