Jsme Samizdat, datový tým Českého rozhlasu. Úřední data jsme hromadili a analyzovali dřív, než to bylo cool, ale na rozdíl od typečků z DOGE to děláme pro veřejnost, ne pro oligarchy.

Tohle byl náš únor:

Napsali jsme

Rozhlas rozjel předvolební projekt Česko 2025 a my příspíváme svou datovou více-než-troškou. Začali jsme, spolu s Janou Karasovou, datovým pohledem na inflaci, který kreslil Petr Kočí.

Symbolických pět let po prvním identifikovaném případu covidu v Česku se v dalším seriálu ohlížíme za tím, co tu pandemie změnila a nezměnila. V prvním díle se Honza Boček s Honzou Cibulkou zaměřili na zdravotnická data, pokračování se dočkáte v březnu.

Honza Cibulka se s Tomášem Pikou pověnoval plánu ministerstva vnitra umožnit úřadům využívat v azylovém řízení strojové překlady; nenápadně zajímavé na tom je, že nástroje splňující přísná kritéria tu zatím nejsou, takže projednou sledujeme státní správu postupovat před technologickým pokrokem, místo aby klopýtala za ním. Cíba dále popsal kauzu datových brokerů Gravy Analytics, kterým unikly informace o historii polohy milionů lidí, nebo o útoku spywarem Paragon na novináře a aktivisty, který mířil i na české občany a za kterým můžou podle nepřímých důkazů stát italské bezpečností služby.

Bylo nám potěšením spolupracovat s Viktorií Pečerovou, studentkou brněnské žurny. Pro iROZHLAS.cz psala (a vizualizovala) o autismu a o vysoké citlivosti:

• Přetížené smysly, příchylnost k rituálům. Vysoká citlivost se plete s autismem, má ji skoro třetina lidí
• Nečekat, až se dítě rozmluví. Včasné odhalení autismu pomáhá lepšímu začlenění, říká expertka
• ‚Vysoká citlivost přináší nejen negativa, ale i hluboké prožitky.‘ Má ji třetina lidí, pomáhá hlídat si limity

Zavítali jsme

Honza Cibulka ještě na konci ledna mluvil o DeepSeek v podcastu Vinohradská 12. Kdo nepamatuje: DeepSeek je ten čínský velký jazykový model, o kterém se několik dnů objevovaly senzační informace, mnohdy protichůdné, čímž rozkolísal ceny akcií amerických technologických firem, načež vyvolal mírnou morální paniku z čínského slídění po našich osobních údajích a nakonec se vše vrátilo k dennímu pořádku.

Vyjeli jsme

Na festivalovýstavěkonferenci Transmediale v Berlíně jsme byli naposledy před čtrnácti lety. V Domě kultur národů tenkrát frčely 3D tiskárny, retrogaming, digitálně řízený kvasný proces nebo konceptuální dílo Christine Lahr: ta posílala na účet Bundesfinanzministeria každý den jeden eurocent a do zprávy pro příjemce přidávala vždy 108 znaků z Marxova Kapitálu. Vytrvat v tom chtěla až do konce textu, tedy 42 let. Z webové stránky projektu to vypadá, že se to spíš nepovedlo.

Letos byly chodby výstavního paláce strohé a prázdné. Technoprojekce v hlavním sále nám zněly trochu dutě a přednášky zuviel teoreticky. „Se světem to nevypadá dobře; jediné, co nám zbývá, je posilování komunit IRL i digitálních,“ shrnuli bychom ty, které jsme navštívili, kdyby nás někdo dobře napromptoval.

Každý, koho jsme potkali, nám tvrdil, že Berlín už není ani chudý, ani sexy. Německo se prý změnilo, byty jsou drahé a „nic nefunguje jako dřív“. Několik výjimek jsme našli: stánek s grilovanými kuřaty vedle Görlitzer Parku se rozrostl, přitom si zachoval kvalitu i lidský rozměr. V Neue Nationalgalerie na nás zafungovala výstava fotek Nan Goldin This Will Not End Well. Berlínská státní knihovna dál nabízí čtenářské kartičky zdarma a na počkání a na výběr vám dá ze tří zvířecích motivů. Další odměnou je vzdálený přístup k digitálním fondům. A aspoň do konce března by měl fungovat i Knödelexpress. Komu ujede, ten si bude místo čerstvě usmažených vajec dát k snídani prefabrikovanou studenou omoletu.

Přečetli jsme

Loni se do Datažurnálů začalo nenápadně vkrádat téma domácího zálohování internetu neboli datového hoardění. Většinou jsme jej podávali se sentimentální omáčkou: jednou jistě bude hezké pročítat si staré blogy nebo tweety. Pak se ale nová americká administrativa pustila do ještě divočejšího promazávání webů a dokonce i intranetů veřejných institucí, než jsme mohli vidět v roce 2017: mizí všechno, co zavání klimatickou krizí nebo feminismem, bez ohledu na to, o jak důležitá data či praktické informace jde. Výše odkazovaný hoarderský subreddit je teď plný příspěvků „přes noc jsem rychle postahoval tuhle databázi, tady jsou CSV“. Na jednu stranu je to lepší, než kdyby data zmizela docela, na druhou stranu tu jsou problémy s rozbitím stávajících pipelines a apriorní podezřelostí takových šedých datasetů, i když je nakrásně zarchivuje Library Innovation Lab Team z Harvardu. A hlavně, jak připomíná Sarah Grevy Gotfredsen: nemizí jenom data samotná, mizí i peníze na jejich aktualizace.

Po otevřenosti a stabilitě vládních informací dlouhodobě volá institut Free Government Information, jehož blog se vyplatí sledovat pro aktuality i trefná obecně platná pozorování:

Že se mění oficiální informace poskytované vládou, to k demokracii patří. A právě proto, že to k demokracii patří, je nezbytné tyto informace uchovávat, včetně informací ,neaktuálních’, ba dokonce ‚zastarlých‘. Jen tak může být zřejmé, co se vlastně mění. Není to nová myšlenka, ale princip demokracie a až doteď na něm panovala shoda.

Nová americká administrativa má v Česku nekritické obdivovatele a navíc to tu online obsah těžko vyčíslitelné hodnoty schytává nejenom od nich. Pořád sice věříme tomu, že budou iVysíláni, mujRozhlas, Digitální knihovna, online databáze krajských archivů nebo třeba dashboard kvality ovzduší fungovat i za pět let. Ale kdybychom byli přinuceni do sázky, vložili bychom do ní méně než ještě před pár měsíci. Tohle (ještě) není svolávání na hoarderské barikády, spíš připomínka, že naše digitální výdobytky nejsou samozřejmostí na věky věků, a že pomalu začíná být nutné i z uzavřených kapitol digitalizace opět dělat téma.

Tématem zůstává i statistická gramotnost: Elon Musk přišel se skandálním odhalením, že sociální dávky chodí stopadesátiletým Američanům a Američankám, jinými slovy že v systému starobních důchodů dochází k masivním podvodům. Na chleba si jej za to namazal David Gilbert ve Wired a řada dalších: jednak jsou Muskem zveřejněná čísla na první pohled absurdní, jednak tady zřejmě někdo neumí s COBOLem. (My tedy taky neumíme s COBOLem, ale o to tady nejde.)

Volně k tématu: zmíněná S. G. Gotfredsen si také všímá, jak otevřeně už Muskovi a jeho patolízalstvu vadí Wikipedie. A Scott Alexander vydal ještě před začátkem čistek trefnou úvahu o tom, čím měřit velikost byrokracie: snížení počtu úředníků na polovinu může bez dalších opatření zdvojnásobit čas, po který věci leží na úřadech.

Raději k něčemu veselejšímu. Brouzdání regály Moravské zemské knihovny nás přivedlo na knihu Data Visualization: Charts, Maps, and Interactive Graphics, kterou lze považovat za obskurní, neboť má na Goodreads po sedmi letech od vydání pouhých osm hodnocení. Přitom je moc fajn; od ostatních knih žánru se liší (implicitním) étosem „když musíte v práci dělat grafy a nejste si v tom úplně jistí, zkuste pamatovat na těchto pár doporučení“. Víc se zaměřuje na korektní a přitom srozumitelné sdělování poznatků z výzkumů v datových vizualizacích než na fency šmency časopisecké infografiky. Proto se taky věnuje i vizualizaci nejistoty nebo výstupů z klasifikačních modelů. Navíc má na obálce hezkou ilustraci od vědkyně Jill Pelto, která ve svém výtvarném díle (často) kombinuje krajinky s vizualizacemi klimatických dat. Zamrzely odkazy zkrácené již nefungujícím zkracovačem, na to při psaní knih bacha.

Hledáte projekt pro radost, navíc se společenským přesahem? Založte místní počítačový klub!

Za Samizdat, datový tým Českého rozhlasu přejí hezký měsíc knihy a internetu
Michal Kašpárek a Petr Kočí

Ilustrační obrázek jsme vygenerovali ve Stable Diffusion promptem „a highly abstract portrait of Elon Musk as a spreadsheet table“