Jsme Samizdat, datový tým Českého rozhlasu. Při rekapitulaci dubna se nám dere na mysl Vennův diagram, na který jsme narazili na twitteru s popiskem, že prý se nacházíme v průniku množin „apokalypsa“ a „musíme chodit do práce“:

Stojí za povšimnutí, že původní diagram pochází ze září 2021, tedy zpětně z nejklidnějších měsíců dvacátých let. Nejhorší období pandemie covidu už bylo za námi a naopak invaze na Ukrajinu a do Gazy, celní válka nebo různá varování před příliš rychlým vývojem umělé inteligence teprve před námi. Už jen tohle by nás snad mohlo uklidnit v těchto týdnech, kdy jsme na jednu stranu četli o tom, že lidská civilizace skončí do desíti let, a na druhou stranu jsme museli vyplňovat daňová přiznání. Na oboje se teď podíváme blíž.

Napsali jsme

Po dlouhé přípravě šla ven další spolupráce iROZHLAS.CZ-PAQ Research, Česko 2025: daně. Za nás k ní nejvíce přispěl Petr Kočí vývojem klikaček a kalkulaček:

• Češi by zrušili výjimku pro tiché víno a méně danili levnou práci – tady si můžete otestovat, kolik toho o českém daňovém systému víte. Je to rychlé a překvapivě zábavné.

• Chudší lidé dají z platu za spotřebu víc. Změny si ale žádá spíše zdanění práce a majetku

• Český unikát. Vysokopříjmoví živnostníci mohou danit mnohem méně než zaměstnanci – zde lze zase porovnat, kolik toho do společné kasičky přihazujete ve srovnání s ostatními.

• V Pardubicích podobně jako v Mostě. Daň z nemovitosti máme jednu z nejnižších v Evropě

Honza Boček mluvil s Janem Osičkou z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a Mezinárodního politologického ústavu na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně o elektromobilitě; rozhovor doprovodil řadou ilustrativních grafů a mapek. První díl, druhý díl. Další rozhovor mu vyšel tento týden: je se Šárkou Daňkovou z Ústavu zdravotnických informací a statistiky a točí se hlavně kolem duševního zdraví a sebevražd. Jak je například možné, že jich policie eviduje o čtvrtinu víc než zdravotníci?

Z praktických příspěvků Honzy Cibulky do pořadu Antivirus vybíráme věc, kterou už lidé v našem okolí reálně řeší: Jak se připravit na cestu do USA? Promažte sociální sítě a vezměte s sebou starý telefon.

Článek Cíby, Kláry Filipové a Tomáše Piky Domy v povodňových zónách: postavily se jich tisíce, stát blokuje jen ty nebezpečné pro okolí jsme tu sice odkazovali už v listopadu, ale teď je čerstvě nominovaný na Novinářskou cenu v kategorii Inovativní žurnalistika, tak jej neinovativně odkazujeme znovu.

Povídali jsme

Michal Kašpárek diskutoval o svém knižním dataseriálu na Vltavě v Akcentu a o (ne)praktičnosti současných velkých jazykových modelů pro redakční práci ve voxpotím AI podcastu Prompt.

Honza Cibulka přinesl do Vinohradské 12 kritický pohled na varování před AI apokalypsou AI 2027.

Navštívili jsme

Šedesátý ročník Academia Film Olomouc našel největší průnik s tématy, kvůli kterým odebíráte tento newsletter, v kanadském dokumentu Light Darkness Light. Několik dekád po ztrátě zraku dostává anglikánský duchovní Ian experimentální oční implantát, který mu však do mozku posílá signály velmi odlišné od těch, na jaké byl před lety zvyklý od sítnice. A to je pro něj, mírně řečeno, frustrující. Půvabná a zároveň trýznivá kontemplace jednak nad podstatou vidění, které je velmi složitou a velmi tvůrčí spoluprací oka s pamětí a představivostí, jednak nad zde již mnohokrát zmiňovanou enshittifikací technologií. Výrobce implantátu nejprve za pomoci nadšených médií v lidech zažehne naděje, aby se pak odoperovaní dozvěděli o ukončení technické podpory opět z médií.

Součástí AFO byla i instalace Průzkumník souborů: Na ploše jako v pokojíčku, díky níž se lze v Galerii XY do půlky června vrátit do kanclíku nultých let. A za výpravu do Olomouce stojí i (s AFO nesouvisející) průřezová výstava díla Milana Dobeše, průkopníka a nestora kinetického a konstruktivistického umění, kterou až do září najdete v Muzeu umění.

Přečetli jsme

Vraťme se ještě k AI 2027. Toto varování před možným brzkým a razantním vymknutím umělé inteligence naší kontrole s fatálními následky pro lidstvo v Česku zdá se zarezonovalo. Určitě tomu pomohlo i jeho převyprávění v Nku s titulkem „Do deseti let bude po všem.“ Pětice expertů nabízí přesvědčivý scénář o tom, jak AI ovládne svět a vyhubí lidstvo. Což je přesně ten typ titulků, kvůli kterému tolik lidí zpochybňuje vážnost klimatické krize a jiných nebezpečí, protože „podívejte se, čím vším nás už strašili.“ Poctivější shrnutí by začínalo „v krajním případě, který není moc pravděpodobný, ale ani se nedá s čistým svědomím stoprocentně vyloučit…“ Ekvivalentním scénářem je totiž například fantaskní popis řetězce událostí, který začne (ještě většími) ekonomickými problémy Severní Koreje, pokračuje tím, že jedna její jaderná zbraň skončí v rukou fundamentalistů, kteří ji nepozorovaně přivezou do velkého města a tak dále. Pointou by nebylo, že „brzy bude po městě X“, ale že je v našem společném zájmu udržovat co nejlepší přehled o jaderném arsenálu.

Ve stínu varovné sci-fi povídky zůstalo výrazně střízlivější varování před riziky umělé inteligence s názvem Gradual Disempowerment, na kterém spolupracoval i Jan Kulveit. Proč střízlivější: protože mnohem více bere do úvahy fungování současných institucí, v tom dobrém i tom špatném. AI tu není filmovým záporákem, který lidi usmaží, ale aktérem, který může vychýlit leckteré křehké rovnováhy, například různé psané i nepsané smlouvy mezi prací a kapitálem či občany a státy. Sám Kulveit shrnuje text česky na svém facebookovém profilu.

Julian z Berlína hejtí „konverzační rozhraní“, tedy uživatelský zážitek z AI chatbotů. Dobře při tom poznamenává, že zatímco skutečný pokrok v oblasti použitelnosti elektroniky jde obvykle směrem k co nejrychlejšímu zadávání příkazů, příkladem budiž klávesové zkratky, jsou AI chatboti a různé diktovací aplikace v jádru starověce pomalé. Na závěr předkládá půvabnou představu efektivního ovládání AI asistentů hvízdáním a podobnými arbitrárními zvuky.

Venkatesh Rao si nechává skládat úvahy o AI samotnou AI na základě „receptů“ zveřejněných pod příspěvkem, což bude asi pro leckoho znít odpudivě. Nicméně třeba v příspěvku „LLMs jako indexové fondy“, interpretujícím fungování i výstupy velkých jazykových modelů jako duševní ekvivalent relativně bezpečných fondů složených z akcií největších firem, jsou pěkná místa:

Psaní původních textů bez jakékoliv pomoci AI se začíná podobat vybírání podhodnocených akcií. Je to riskantní, neefektivní a leckdo se nad naivitou takového počínání pousměje. Ale jedině zde lze teď nalézt lingvistickou alfu: nadhodnotu originality.

Ještě jeden text spolupsaný AI: tři vrstvy psychologie velkých jazykových modelů. Osnova Jan Kulveit, text Claude.

AI okénko uzavřeme prakticky: další tipy pro (učení se) programování s pomocí chatbotů sepsal Simon Willison.

Proč byla dřív s počítači větší zábava? Kontroverzní příspěvek do našeho pravidelného nostalgického okénka nabízí již pomalu také pravidelně odkazovaný blogger Carl Svensson: co když to bylo proto, že tenkrát počítače nebyly pro každého? K jiné odpovědi se dobírá Rakhim Davletkaliyev: počítače se teď chovají jako otravní prodejci:

Technologický průmysl přiměl lidi (zvlášť ty mladé, kteří nepamatují, že to někdy bylo jinak) strpět software, který se už nechová jako přesná a spolehlivá technika, ale jako nespolehlivý a manipulativní člověk. Počítači už se nedá jednoduše říct „děkuji, nechci“ a čekat, že bude takovou volbu respektovat. Místo toho se pohybujeme v nekonečných smyčkách „zatím ještě ne“, jen aby na nás ty samé nabídky vyskakovaly znovu a znovu.

K horšímu to však nejde na všech frontách, vezměme si například takový markdown. Před deseti lety bylo psaní dokumentů, článků nebo celých knih v obyčejných textových souborech výstředností nerdů, teď se snad prý z toho stává mainstream. Konec fetiše formátování nicméně zvěstují stránky komerčního markdownového editoru.

The Atlantic hodnotí postupnou legalizaci sázení na sportovní kurzy napříč Amerikou. Byla to velká chyba, zní verdikt. Zajímavé na tom je to, jak nedávná ta legalizace byla.

Někteří z nás pamatují tvrdý boj Brněnského deníku Rovnost a MF DNES Brno o časnější přístup k rozpisu smutečních obřadů v brněnském krematoriu, neboť i sloupeček s prostým seznamem „14.00 Ing. František Běchný, Brno-Královo Pole…“ v nultých letech rozhodoval o migraci předplatitelstva. A dnes se rozloučíme právě dvěma smutečními oznámeními. Na apríla zemřel Dave Täht, který pomohl snižovat latenci internetového připojení, aby se přes něj mohlo více lidí spojit ke společnému provozování hudby. A už v březnu odešel na věčnost bystrý šimpanz bonobo Kanzi, který napomohl hlubšímu ocenění zvířecí inteligence.

Za Samizdat, datový tým Českého rozhlasu, přeje co nejdelší prokračování naší civilizace Michal Kašpárek

Úvodní obrázek je výřezem bezejmenné serigrafie Milana Dobeše z roku 1991, vystavené v Muzeu umění Olomouc.