Jsme Samizdat, datový tým Českého rozhlasu. A posledních pár týdnů vypadají naše grafy jinak. Máme totiž nový… vizuální styl? styl grafů? novou vizualitu?

„To je úplně jedno!“ říká designérka datových vizualizací Kristína Pšorn Zákopčanová, která jej spolu s grafikem Petrem Vackem vytvořila. Tak, aby bylo z každého grafu poznat, že je právě od nás. A to hned z několika vodítek:

Barvy. „Odvážné a živé,“ říká o nich Kristi. „Jste tým, který v Česku rozjížděl datovou žurnalistiku. Chtěla jsem, aby bylo vidět, že máte odvahu dělat věci jinak. Zároveň jsme řešili, aby barvy nebyly úplně šílené, aby jimi šlo důstojně ukázat i vývoj výskytů rakoviny.“ S Petrem toho ale promýšleli ještě mnohem víc: například grafy jdou přečíst i s nejčastějšími poruchami barvocitu a všechno spolu hraje, i když v nějaké sérii dat chybí kategorie a tedy konkrétní barva.

Paleta, která se většině lidí jeví kontrastnější, může být paradoxně hůře rozeznatelná pro ty s poruchami barvocitu.

Font. JetBrains Mono. „Říká: jsme techničtí, jsme geeci. Ale není jenom technické, je zároveň krásně zaoblené. A navíc jste Samizdat, takže trochu odkazuje i na původní samizdaty, psané na stroji.“

Zaoblené rohy bar chartů. Tato drobnost je, podobně jako tlustá černá čára s popiskem svislé osy, pozoruhodná z produkčního hlediska: z většiny knihoven pro generování grafů je lze dostat přinejlepším po brutálním tweakování, kterým se rozsype x dalších věcí. A tak jsme kolektivně přešli na Observable. „Když máš čtyři lidi, kteří používají čtyři různé nástroje, tak ti nezbude hrací prostor,“ shrnuje Kristi naše loňské debaty. Když tvoří vizualizace sama, zhruba polovinu času jí prý zabere dokreslování detailů, které pomáhají čtenářům projít očima důležitá místa. Jenže v žurnalistice na to obvykle není čas, mnohdy potřebujeme prostě někam nahrát JSON s daty a stáhnout SVG s grafem. „Observable je přesně mezi ‚naprogramuju si to sám‘ a ‚pracuju s hotovým nástrojem‘. Stojí na knihovně D3, ve které si můžeš dodělat prakticky cokoliv.“ Na některé drobnosti ze skic se ale přece jenom nedostalo: třeba na mřížku tvořenou nikoliv souvislými usečkami, ale malými křížky.

Kristi byla několik let součástí našeho týmu, teď má několik dalších klientů. Do vizualizace informací se zamilovala už na vysoké, a to nepřeháníme. „Zapsala jsem si předmět vizualizace dat a užasla jsem, kolik informací můžeš takhle najednou vidět a jak snadno můžeš všechno pochopit. Úplně jsem měla motýly v břiše.“ V jejím řemesle se jí propojily tři oblasti zájmu: „Láska k matematice, logice a algoritmům s láskou ke kráse, kterou v životě mám. Později se přidala třetí věc: designérský aspekt. Kladu si kritické otázky a snažím se předávat informace co nejsrozumitelněji.“

Je první teplý předjarní den, sedíme na zahrádce brněnského Punktu a když tohle Kristi dopoví, udělá malou pauzu a nadskočí na židli. „Ježíš, já mám tak hrozně ráda svoji práci!“

Napsali jsme

Jan Boček mluvil s Tomášem Vrškou, prezidentem evropského sdružení lesníků Pro Silva a spoluautorem novely lesního zákona. V prvním dílu rozhovoru hovořili o příčinách kůrovcové kalamity a hrozbě jejího návratu, v druhém dílu o samotné novele, která začala platit letos a v majitelích lesů už dopředu nevidí predátory.

Michal Kašpárek zlehounka pomohl PAQu s návrhem kalkulačky, která pomáhá dostat se na vysněnou střední.

Vystoupili jsme

Honza Cibulka se ve Vinohradské 12 vžíval do dítěte snažícího se obejít zákaz sociálních sítí.

Honza Boček zavítal do Krize, vyprávět naší někdejší spolupracovnici Anně Košlerové o svém lednovém seriálu o klesající plodnosti.

Přečetli jsme

Jakub Čížek ze Živě tráví volný čas podobně jako my: zhotovil 12 netradičních map České republiky. Sečetl například plochu všech českých hřbitovů a odpovídajícím čtvercem překryl Prahu.

Nathan Yau vyzobl z Economistu před paywall vizošku přehledně znázorňující, kdy a jak intenzivně si s kým psal Jeffrey Epstein.

Aella zveřejnila surová a téměř kompletní data posbíraná ve Velkém průzkumu kinků. Čuně aby se v tom vyznalo (pun intended), na druhou strannu odpovědi 15 tisíc lidí na 365 velmi osobních, dílem až nechutných či triggerujících otázek člověk nemá v jedné tabulce každý den.

A konečně zas pořádné AI okénko!

• „AI snad používáme proto, abychom byli efektivnější – tak proč jsme ještě unavenější než dřív?“ ptá se Siddhant Khare. A taky si odpovídá: „Něco tvořit člověka nabíjí. Něco kontrolovat ho vyčerpává.“
• Stačilo jen 20 minut a Thomas Germain z BBC přesvědčil velké jazykové modely, že je expertem na pojídání hotdogů. (S podivem, že podobného spamu nalíčeného na roboty stahující trénovací data stále nevidíme na webu mnoho.)
• Blog The Crow’s Nest žaluje: lidem se díky AI skokově zvýšily schopnosti, ne však soudnost. Koho si ještě nezablokoval Petr Ludwig, ten to má z první ruky.
• Juanu Ernestovi se stýská po namáhavém přemýšlení.
• První týden fungování Moltbooku, sociální sítě pro agentní AIs, shrnul Scott Alexander.

Navštívili jsme

Po dvou letech jsme si udělali výjezdní zasedání na Vysočině – a protože se nám tehdy líbilo v Jimramově, vyzkoušeli jsme tentokrát Nový Jimramov. Připomnělo nám to reinkarnace legendárních kompaktních aut 80. a 90. let, které se teď vracejí jako elektrická SUV: sice pohodlnější, ale méně dobrodružné. Nakonec jsme volný čas trávili v Jimramově starém.

I tentokrát jsme se podivovali nad přezdívkou Merano Vysočiny. Její půvab nás přiměl vytahat z Wikipedie co nejkompletnější seznam přezdívek českých obcí:

• Brno: Rakouský či Moravský Manchester. Kvůli rozvinutému textilnímu průmyslu v 19. století.
• Brno: České (nebo moravské) Silicon Valley. Kvůli rozvoji informačních technologií v 21. století.
• Brázdim: Ořechov. Podle velkého množství ořešáků vysázených na návsi.
• Dolní Bojanovice: Kaláby.
• Humpolec: Český Manchester. Rovněž díky rozvinutému soukenickému cechu v 19. století.
• Jevany: České Beverly Hills. Kvůli vysoké koncentraci sídel celebrit.
• Jimramov: Merano Vysočiny. Přirovnání k italskému lázeňskému městu.
• Kroměříž: Hanácké Athény. Díky vysoké úrovni vzdělanosti a množství škol.
• Leština: Malá Moskva. Protože zde za první republiky ve volbách vítězili komunisté.
• Litovel: Hanácké Benátky. Podle šesti ramen řeky Moravy, která městem protékají.
• Metylovice: Koňské nebe. Narážka na praxi spojenou s koželužstvím.
• Mladá Boleslav: Bratrský Řím. V době, kdy byla centrem Jednoty bratrské.
• Prostějov: Hanácký Jeruzalém.
• Prusinovice: Rohálov. Lidová přezdívka odvozená od volských rohů v obecním znaku.
• Sezimovo Ústí: Paďousy.
• Slavonice: Malá Telč / Perla renesance. Díky zachovanému historickému jádru.
• Slezské Rudoltice: Slezské Versailles.
• Štíty: Moravský Kocourkov. Podle zábavných pověstí spojených s městem.
• Štramberk: Valašský Betlém. Podle specifického vzhledu a rozložení města v podhůří.
• Teplice: Malá Paříž. Kvůli klasické architektuře a vysoké kulturní úrovni.
• Varnsdorf: Malý/Severočeský Manchester. Opět díky textilnímu a strojírenskému průmyslu.
• Verměřovice: Turecko.

(Části zmiňující přezdívky jsme extrahovali strojově, z nich pak přezdívky samotných obcí vytáhli přes LLM – častěji totiž Wikipedie zmiňuje přezdívky rodáků či sportovních klubů.)

Fandíme

Sportovní novinář Martin Vait nám pomohl s několika články o kopané. Zavolat mu na pět minut vždycky znamenalo spadnout na hodinu do díry sršavého vyprávění, skvělých postřehů a celospolečenských souvislostí. Loni na jaře Martin nečekaně umřel, strašně mladý. Na Doniu se teď vybírají peníze na knižní vydání podcastu Olympijský mýtus, který připravoval s Vojtěchem Jírovcem. Část výtěžku získá Martinova mladá rodina.

Za Samizdat, datový tým Českého rozhlasu přeje hezký březen, měsíc internetu
Michal Kašpárek

---

Ilustrační obrázek jsme vygenerovali v Nano Banana promptem navrženým Gemini: „A surreal square collage representing bizarre European city nicknames. Lo-fi aesthetic, heavy glitch art, uncanny valley vibe. On the left, 19th-century red brick factory chimneys dissolving into glowing green silicon circuit boards. In the center, a Venetian water canal flowing beneath ancient Greek columns; the water looks like static VHS noise. In the purple sky, a translucent, slightly distorted horse head creates an unsettling, eerie atmosphere. In the foreground, giant walnuts with sharp ox horns attached to them. In the background, elegant Renaissance facades heavily corrupted by pixel sorting and cold brutalist architecture. Chromatic aberration, muted retro colors, CRT monitor distortion, creepy and dreamlike. Aspect ratio 1:1.“